Otcové a jejich děti

sobota 11. květen 2013 16:53

Ztratila jsem ho, nemůžu ho najít. Ani "všemocný" a "všeobjímající" internet, přesněji google, mi ho nevyhledá, nevyplyvne, nenajde. Jediná zmínka o něm je na webových stránkách ruské obdoby televizního pořadu "Pošta pro tebe" - Ždi menja.

Tu zmínku jsem tam zveřejnila sama, s nadějí, že se někdo ozve. Je to už dva roky zpátky, neozval se nikdo. Přitom jsem ho málem měla na "mušce". Opustil rodinu, možná, že dřív ho opustila rodina, zhruba před deseti lety. Našel si novou ženu. Pak jednoho dne tiše zmizel, neznámo kam. Věděla jsem kde oba pracovali, tak jsem kontaktovala zaměstnavatele, ten mi poskytl adresu trvalého pobytu oné nové ženy. Na Ukrajině. Shodou okolností na Ukrajině žije i moje teta. Ta pro změnu zalarmovala známého ve městě, kde by měli oba dva údajně pobývat. Ten na zjištěné adrese našel stařičkého pána, který mu sdělil telefonní číslo. Tam, když zavolá, tak se dovolá. Dovolal se, koho hledáte? Dobře, zítra se vám ozve. Zítra se nikdo neozval, další den náš prostředník zavolal znova na číslo, vzkaz zněl, nehledejte ho, nemá o nikoho zájem. Po dalším zavolání ženský hlas ukrajinsky sděloval, že volaný účastník není dostupný. Od té doby po něm slehla zem. Úplně. Proč ho vůbec hledám? Za prvé je to můj otec, jsem z něj, nejen.Je to můj první "muž", jistou dobu jsem ho obdivovala, jistou dobu byl sympatický, přátelský, dobrák.Dětství jsem prožila s ním, taky kus dalšího života, dnes je tu jeho vnučka, ráda bych se s ní "pochlubila", ráda bych aby se poznali, aby se seznámili, cítím zvláštní vzrušení, při představě, že by k takovému setkání mohlo někdy dojít.Dětství s ním bylo docela veselé. Rád bavil lidi, byl na nás hodný, dělal pro nás vše, co mu síly stačily.I další kus života pokračoval docela idylicky, pak už tak růžový nebyl. I přesto, stýská se mi. Několikrát jsem si myslela, že ho ze svého života vymažu, že ho nepotřebuju. Jenže, když se podívám na jeho fotku, tak je to blízký člověk, hodně blízký, cítím z něj tu dávno ztracenou a zapomenutou otcovskou lásku, stejně tak svůj respekt k němu. Nic ho neomlouvá, ale odpuštěním odstraníme ty pomyslné bariéry a cesta se pak zdá míň hrbolatější. Údajně i nežije. Ráda bych to věděla...aby odpuštění mohlo vypuknout v tiché truchlení...

Hasmik Kroupová

Poslední články autora

ZuzkaChápu vás21:2611.5.2013 21:26:43

Počet příspěvků: 1, poslední 11.5.2013 21:26:43 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Hasmik Kroupová

Hasmik Kroupová

o cestách...věčných, chvilkových, obrazných i konkrétních...o cestách dalekých i blízkých...

only when you are empty are you at standstill and balanced

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy